Ale i přes mráz a husté sněžení bez obtíží všichni účastníci zdolali lehčí ferratu a další den se zájemci vydali na obtížnou ferratu. Ta trvá asi tři hodiny(pouze ferrata bez sestupu) a cestou narazíte snad na vše. Převislé žebříky, úseky, kdy není kam si stoupnout... Všichni však celou ferratu překonali bez velkých problémů a zajisté za sebou mají zážitky, na které nezapomenou.

.

První den jsme po nočním přejezdu vyrazili ráno z Hinterstoderu (asi 600 m.n.m.) (mimo jiné velmi oblíbené lyžařské středisko) a čekalo nás zdolání prvních 900 výškových metrů. Všudypřítomná hustá mlha a déšť a prachmizerná předpověď na následující dny dávaly důvod k pesimismu, došli jsme však na chatu Priel-Schutzhaus (1420 m.n.m.) v pořádku. Druhý den se déšť změnil v poletující sníh, ale my jsme za tuto změnu byli vděční, a hned jsme vyrazili na nádhernou horu Spitzmauer. Výhledy bohužel nebyly žádné, cesta i skály pěkně klouzaly, zvlášt, kdžy v podrážkách bot byl nalepený čerstvý letošní sníh. Ferratu na Spitzmauer jsme si nicméně moc užili, sestup z této hory byl však již poněkud obtížnější a dosti klouzavý. Třetí den ráno nás čekala modrá obloha a paprsky podzimního slunce, vyrazili jsme proto na známou D-čkovou ferratu na vrchol hory Gr. Priel (2515 m.n.m.), kterou jsme zvládli, vrátili se k věcem, sbalili se a vyrazli na sestup do Hinterstoderu. Celková výška, kterou jsme ten den museli sestoupit byla asi 1900 metrů.