Vertikála VIP, mezi nebem a zemí

12. května 2009

Vertikála VIP, mezi nebem a zemí

Kyblík, reverzo, celotělák ...o čem že to je řeč? Ano přátelé, tak tyto termíny létaly vzduchem v našem horském středisku Relaxa, kam se na prodloužený víkend sjela dvacítka natěšených pedagogů, aby si užili další námi připravovanou V.I.P. akci, tentokrát s názvem Vertikála. Skvělá parta lidí, nabitý program, krásné počasí...jak chutná tato trojkombinace nám dovolte přiblížit s následujícím článku. Takže, můžem? ( účastníci pochopí, vy ostatní po přečtení následujících řádek také :-)). VIP akce pro pedagogy začala společnost STAN pořádat již letos v lednu a má s nimi velký úspěch.

Takže, můžem?

Ano, tak tato otázka byla vyřčena během oněch tří dnů nespočetněkrát. Ono když visíte v 10 metrech na laně nebo na skále, tak vám holt nezbývá nic jiného, než člověku který vás zezdola jistí prostě věřit. Stoprocentně věřit. Věřit, že když vám nebude stačit síla v rukou nebo prostě budete vědět, že to nezvládnete, tak vás ten člověk, kterému stoprocentně věříte, bezpečně dostane dolů na zem. Dialog který je dobré si v outdoorových lanových aktivitách osvojit zní: " Můžu?" a odpověď zní: " Můžeš" . Toť tedy vysvětlení na začátek...

Bez dětí...

Outdoorové lanové aktivity, které mají vaši žáci možnost si vyzkoušet v našich obou střediscích na školním výletě či sportovní kurzu jsme chtěli dopřát i vám. A došlo na to hned první den. S programem jsme začali sice o něco déle, zato v plném počtu přihlášených účastníků. Pár seznamovaček a týmovek na rozehřátí a šlo se do akce. Začali jsme pozvolna, pouze metr nad zemí a to na nízkolanových aktivitách. Kladina, zauzlované manévry, krocení divokého koně či kočička ( v mužském podání byla lanová překážka přejmenována na divokého kocoura :-)) a spousta dalších. Doplnili jsme síly malým občerstvením a kávou a vyrazili opět do terénu. Přesněji řečeno do vzduchu. První polovina vyrazila na lezeckou stěnu, druhá na vysoká lana. Karabiny drnčely, někomu se v deseti metrech nad zemí klepaly nohy, někomu docházela při uchycení nejvýše usazených chytů na lezecké stěně síla v rukou, ale zvládli jsme to všichni.

Lez draku i za soumraku!

Za odměnu nás čekal nádherně přichystaný raut, který se jen dobrotami hemžil. Už se šeřilo, ale přeci jen jsem zase vyrazili ven, ověšeni úvazky, karabinami, kyblíčky či feratami. Již ráno vyrážíme na celý den do krás Rabštejnských skal a je třeba se připravit. Pod Kubovým dohledem se tedy učíme navzájem se jistit (jistič dělá jističe jističi a ten dělá jističe jističi...atd. :-), tohle nám šlo skvěle :-) ), slaňovat, seznamujeme se podrobně s lezeckým materiálem, připravujeme se jak teoreticky, tak prakticky. Zítra se nám to bude hodit. A tímto jsme samozřejmě nekončili, program pokračuje. Tentokrát ze soudku dramaturgického a tvůrčího. Pět hesel, vy, a burza materiálu které velel Kuba a Lída ( maskérna z důvodu nezájmu otevřena nebyla :-)). Hodina přípravy, záběr kamer a ve výsledku tři mediální díla, při jejichž shlédnutí se smíchy pobavili naprosto všichni. Hodiny bijí k půlnoci a na obličejích účastníků je znát únava, ale příjemná...

Rabštejnské skály

Na Relaxe nás přivítalo krásné slunečné ráno, posnídali jsme, šupli do batůžků svačiny, balíme materiál, nasedáme do aut a v koloně odjíždímě směr Rabštejnské skály:-) Parkujeme auta, cestu nahoru už musíme zvládnout po svých. Vyrazili jsme sice v davu, hezky za sebou, ale přeci jen převýšení několik stovek metrů bylo znát a někteří z nás se propadli jaksi nakonec naší početné výpravy ( včetně mně :-)),byť jsem to okecávala tím, že to "čekuju" zezadu :-)) Konečně jsme na místě. Zkoušíme vysílačky: "ručník volá mýdlo", " mýdlo slyší" a rozdělujeme se na dvě skupiny. První vyráží společně s Lídou na Rabštejnskou vyhlídku, druhá s Kubou lézt na skály. Cestou na vyhlídku obdivujeme okolí a hlavně přítomné horolezce. S údivem přihlížímeme a nevědomky nahlas komentujeme:-):-) ( Fakt jsme vám nechtěli radit :-):-) Druhá skupina si mezitím zkouší lézt po skalách, střídají se při jištění, fotíme, točíme a vůbec si ten krásný den užíváme. Balíme materiál a scházíme k hospůdce. Zde se žije na vysoké noze...a to doslova :-) Vychutnávat si pivo na lavičce, která je asi tři metry nad zemí...malé občerstvení přišlo vhod a teď nás čeká příjemná cesta...z kopce dolů. Nasedáme do aut, vracíme se na Relaxu a těšíme se na pozdní oběd. Chvíli si dáchneme a už jsme zase v pohybu. Doháníme co jsme v pátek nestihli, střídáme se na vysokých lanech a lezecké stěně. Zájemci pak vyráží se Šouvitem na paintball: Výklad o paintballu, kde a kdy se vzal, formy her, zbraně, střelivo, bezpečnostní pravidla, nafasování zbraní a střeliva, rozdělení do týmů, tajná domluva strategie, rozmístění po herní ploše a silné zvolání: "Hra". Statečně zasaženi, jako vítězové i poražení se vracíme zpět na Relaxu.

Vertikála ve finále

Už jste někdy zkoušeli házet syrové vejce z dvanáctimetrové výšky tak, aby se při dopadu nerozbilo? Ne? Tak to my ano...Každý tým nafasoval do začátku pomocný materiál jako jsou tři špejle, tři papíry a dva balónky. Komu se to zdálo být málo mohl se pokusit získat další materiál na právě vyhlášené burze. Samozřejmě to nebylo zadarmo, ale pokud se vám podařilo splnit zadaný úkol, vyhráli jste materiál. Marná práce to rozhodně nebyla, všechny tři vytvořené mechanismy všech týmů byly spolehlivé a vejce přežila. Sobotní večer ( a nedělní brzké ráno) jsme pak zakončili u rautu, vína a hudby. Probouzíme se do nedělního rána a Vertikála je téměř u konce. Ale ještě máme před sebou bungee trampolínu a pro odvážlivce Kubovo překvapení - skok do prázdna z naší nástupní věže. Všechno jednou končí a tak i Vertikála se ubrala do svého samotného konce. Věříme, že pro všechny účastníky to byl příjemně strávený prodloužený víkend s novou i starou partou kamarádů a srdečně se těšíme na další setkání na některé z našich dalších V.I.P akcí pro pedagogy.