istan.cz letní tábory 2024, školní výlety, akce na víkend, teambuilding

MORAVIA 2009, jaká byla další VIPka?

"Berte to prosím jako expedici, cesta není dokonale zmapována, úseky jsou projeté jen částečně a nedokážeme odhadnout časy potřebné na přesuny tak velké skupiny...Možná budeme bloudit, možná se budeme vracet...je tu někdo, kdo nemá rád dobrodružství?" začal Jirka své uvítací povídání na Březové, která byla místem srazu všech 21 účastníků akce. Pokud se někdo z účastníků domníval, že se jedná jen o umělou dramatizaci, následující dny přesvědčily přítomné o tom, že tato slova byla myšlena zcela vážně...vraťme se ale na začátek akce

Po přehradě to prostě nejede...

Začínali jsme na řece Dyji, asi 2 kilometry od Rakouských hranic. První část byla zajímavá, řeka tekla, i nějaký ten jez jsme na raftech sjeli. První zastávka byla v Podhradí nad Dyjí, s krátkým výšlapem na zříceninu kdysi velkého hradu Frejštejn. Pak rychle zpátky do raftů a jedeme dál...řeka se postupně začala rozšiřovat a rychlost toku klesala snad každým metrem. Jakmile se údolí rozevřelo, opřel se do raftů silný protivítr, takže dopádlovat do cílové stanice prvního dne - kempu Bítov, nás stálo značné úsilí. Tohle musíme do příště vychytat, řekli si Tom, Jirka a Lída, když viděli unavené účastníky vystupovat na břeh. Nicméně, pravdou je, že právě z vody si lze nejlépe prohlédnout mohutnou zříceninu hradu Cornštejn a také hrad Bítov, který shlíží ze skal na Vranovskou přehradu...ale i to patří k expedicím, a my už víme, jak to příště udělat tak, abychom nemuseli jet nudnou část po přehradě a přesto viděli její největší krásy.

Bermudský trojúhelník aneb "po žluté..."

Ráno vstáváme, snídáme a plánujeme trasu. Rafty jsou sbaleny a uloženy ve vleku, dneska mají volno. "Přes hráz Vranovské přehrady do Vranova, pod krásný zámek!", zní instrukce. Jednoduše to vypadá, a jednoduchý je i začátek akce. Pak ale přichází zajímavý zlom. Nutno ještě poznamenat, že podle momentální cyklistické formy se dělíme do několika skupin, které se pohybují různou rychlostí...Co myslíte, že nejvíce překvapí ty, kdo jedou v poslední skupině? Když jedou za jistým cílem po žluté značce a proti nim jede skupina těch, kteří byli o půl hodinky napřed. Takové zvláštní setkání, se zvláštními pocity. Někteří proto volí jinou trasu, někteří se rozhodnou přijít záhadě na kloub...inu, do Vranova přeci jen všichni dorazíme, sice asi pěti různými trasami, ale přeci jen. Ne, není to tak, že bychom se prostě nedokázali přemístit z bodu A do bodu B, je to spíše o tom, že jsme chtěli volit nekonvenční cesty a nové postupy. Ve Vranově u oběda už se na tom celkem bavíme :-) Z výšky na nás shlíží nádherný vranovský zámek, a my se i chvíli kocháme, je to tu vážně hezké. V jednu je čas vyrazit na další cestu. Čeká nás pekelný trhák nahoru, straší Jirka "účastníky zájezdu"...

Sraz "u drátů"

Přes opakované strašení naprostá většina zůstává v sedle kola. A kopec to byl vážně pořádný. Asi 2.5 kilometru dlouhé, nepřetržité stoupání vyvolává v účastnících otázku "Vážně jsme na Jižní Moravě?" Všechno má svůj konec, naštěstí i tento prokletý kopec. Sjíždíme do Čížova, sraz je "u drátů". Myslí se tím venkovní "muzeum železné opony" kde je ponechána strážní věž a ostnaté dráty, jako připomínka doby ne zas až tak dávno minulé. Zajímavé místo. Projíždíme dál, signální pás, ostnatý drát a strážní věž, ze které by po nás ještě před dvaceti lety za pokračování v jízdě bez varování stříleli, vše necháváme za zády a směřujeme na vyhlídku, ze které máme pod sebou jako na dlani nádhernou část údolí Dyje, která zde tvoří hraniční řeku, a objímá nejmenší rakouské městečko Hardegg, kterému dominuje velký hrad na skále. Pokoukáme, odpočineme a vyrážíme dál. Tomáš zatím zjišťuje, jak je to s asfaltkou podél drátů...

Na některých mapách, dalo by se říct,

sto metrů asfaltu a dál už nic.

Jiné mapy nám však praví,

"do Lukova se tudy dostanete zdraví".

Místní tajemnou mají tvář,

k cíli jinou cestou prý dojdem snáz...

dfd

Ano, nechali jsme se zlákat asfaltkou, která se však po pár stovkách metrů změnila v adrenalidový sjezd okořeněný slalomem mezi stromy, s exkluzivním dojezdem v kopřivách...Zde je potřeba vzdát hold těm, kteří zůstali v sedle až do konce a doufat, že je to moc nebolelo.

Přes Šobes do Šatova

Spěcháme, nezastavujeme, pokračujeme, zní povely instruktora, a jsou poctivě dodržovány, do chvíle, než se objeví první hospoda. To by jeden nevěřil, jak toto zařízení dokáže vychýlit kolo z trasy ba co víc, úplně zastavit, ať se cyklista brání sebevíce a kolo v cestě pokračovati nutí. A teď už vážně bez zastávky, popohání vpřed instruktor a zaujímá strategickou pozici na konci skupinky. Projíždíme krásný úsek lesem a blížíme se k vinici Šobes. Čeká nás jeden nádherný výhled na řeku Dyji, a pak už jen sešup dolů. Cyklista svírá řidítka kola, ruce na brzdách, dech se při prudkém sjezdu tají, když tu náhle kolo samo brzdí a doleva táhne...co se to děje? Záludný "kiosek" s ochutnávkou vína zde má zde na cyklisty políčeno, a celou naši výpravu na 15 minut zcela zastaví, než se vykoupíme a můžeme pokračovat. Dojíždíme do Šatova, stavíme stany v perfektním kempu, Lída s Tomem už mají připravenou večeři, a pak hurá na degustaci do "vinařské stodoly". Máme dnes za sebou 53 kilometrů, což se nemusí zdát až tak mnoho, ale věřte, že terén to vůbec nebyl lehký.

Malovaný sklep a den třetí

Ráno začínáme prohlídkou "Malovaného sklepa" v Satově. Rozhodně zajímavé místo a stojí za prohlédnutí. I vám jsme se pokusili tuto zajímavost zprostředkovat v několika fotkách pod článkem. Z chladného sklepa, který se nachází cca 18 metrů pod zemí stoupáme naproti dennímu světlu. Sluneční svit a horko letního dne působí jak když člověk narazí do stěny. No co už, hop do sedel našich kol a pokračujeme dále. Čeká nás dopoledních cca 16 kilometrů, ale je to pohodička, kopce jsme nechali za zády a krajina je stále rovinatější. V Tasovicích se naloďujeme na rafty a dalších 15 kilometrů ve směru naší cesty zdoláváme takto. MORAVIA 2010? Ano, bude! A dobře že tak, teplomět v doprovodném autě ukazuje 35 stupňů a na kole bychom asi padli, takhle si projíždíme ve stínu stromů po Dyji, která zde přeci jenom trochu teče, takže plavba je velmi příjemná a pohodová. Když měníme rafty opět za kola, největší vedro je už pryč. Na kolech nás teď už čeká naprosto ideální rovina. Pravda, je to ještě asi 38 kilometrů, ale to, že před námi není opravdu jeden jediný kopec a ž už vidíme cíl naší cesty - úpatí Pálavy, funguje jako příznivý vítr do zad. Opět se však potvrzuje, že k cíli vede více cest, ale nikdo se tomu již ani nediví, expediční duch v naší výpravě vládne. Ubytování v kempu, bleskově připravená večeře, a vyrážíme na další degustaci do sklípku. Když se blíží druhá raní, jsme už každý ve stanu a spokojeně usínáme. Zážitků a "koukanda" bylo i na dnešním rovinatém úseku dost.

Děvičky a Pálava

Čtvrtý den ráno necháváme kola i batohy dole v kempu, a takto příjemně "nalehko" vyrážíme zdolat maličkou část Pálavy, kopec z kterého zhlíží zřícenina hradu Děvičky. Přeci jen ale je to celkem slušné stoupání, zato výhled z Děviček je odměnou důstojnou za vynaložené úsilí. Ani se nám nechce dolů, rozhled odtud je prostě bombastický. A když se nakonec přeci jen zvedáme k návratu, je častým tématem našich rozhovorů to, jak by mohla vypadat Moravia příští rok, nebo jaké by mohlo být její pokračování.

MORAVIA 2010? ANO!

Pokud bychom měli alespoň z pohledu nás, orgnizátorů, zhodnotit celou akci, řekli bychom že se povedla. Hlavně počasí nám přálo. A hlavně, viděli jsme toho za ty čtyři dny opravdu hodně a hodně, poznali jsme opravdu pořádný kus Jižní Moravy, tak, jak jen není možné poznat z auta. Ano, trošičku jsme bloudili, ale to jen podtrhovalo expediční charakter celé akce. A jsme taky nyní mnohem chytřejší. Víme co zlepšíme a jak celou akci vymazlíme k úplné dokonalosti. Přidáme ještě jeden den, nebo snad dva? Ano Moravia 2010 bude!!! A my už dokonce víme i termín a bereme už i předběžné přihlášky. Dokonce to vypadá, že MORAVIE budou příští rok dokonce dvě. Více se dozvíte koncem srpna, kdy bude na těchto webových stránkách zveřejněn přehled V.I.P. akcí na rok 2010 .Předem prozradíme, že plánovaná akce MORAVIA 2010 bude o jeden nebo dva dny delší a zahrne i lednicko Valtický areál a další mimořádně atraktivní cíle. My už se těšíme, a vy? Samozřejmě nesmíme zapomenout na letošní účastník akce Moravia, kterým zde chceme poděkovat za to, že obstáli ve své expediční roli, na příští rok připravujeme volné pokračování Moravie, které se objeví rovněž koncem srpana v naší VIP sekci.

Jirka, Lída a Tom

Související odkazy, které doporučujeme Vaší pozornosti

• Akce Moravia očima účastnice Pavly
• Kronika Vip akcí 2009
• Co jsou akce VIP?
• Katalog VIP akcí 2010 (odkaz bude aktivní 1. září 2009)

Trocha informací k navštíveným místům

Bítov

Státní hrad Bítov se nachází nad soutokem Dyje a Želetavky asi třináct kilometrů severozápadně od Vranova. Tento původně královský hrad je poprvé připomínán po roce 1060 jako jeden z prvních strážních hradů na jižní hranici českého státu. Později byl několikrát přestavěn na opevněné romantické sídlo. Trvale byl obydlen až do roku 1945 a za celou dobu své existence nebyl pravděpodobně nikdy dobyt. V blízkosti hradu leží stejnojmenná obec postavená ve třicátých letech minulého století pro obyvatele staré obce Bítov zaplavené při stavbě Vranovské přehrady. Více se o Bítově dočtete na www.hradbitov.cz

Cornštejn

je zříceninou rozsáhlého hradu z první poloviny 14. století. Leží asi devět kilometrů západně od Vranova. Původně zeměpanská pohraniční pevnost přešla brzy do majetku pánů z Lichtenburka. V roce 1465, za Hynka Bítovského z Lichtenburka, který odmítl přísahat věrnost koruně, byl dobyt vojsky krále Jiřího z Poděbrad. Postupně pak ztrácel na významu a od konce 16. století je již uváděn jako pustý. Chátrající zřícenina byla v sedmdesátých letech minulého století staticky zajištěna.

Frejštejn

je zřícenina ležící na vyvýšeném skalním ostrohu v obci Podhradí nad Dyjí, a to na pravém břehu Dyje asi 25 km od Vranova. Poprvé je připomínán v polovině 13. století jako jedno z nejstarších šlechtických založení u nás. V roce 1440 byl vykoupen moravskými stavy, dobyt a zčásti zřejmě pobořen. Koncem 15. století je již v pramenech zmiňován jako pustý. Dodnes se z něj ale zachovaly zbytky mohutných hradeb, věže, hradní kaple a paláce.

Hardegg

S necelou stovkou trvale žijících obyvatel je nejmenším městem Rakouska. Leží na soutoku Dyje a potoka Fugnitz - asi dvanáct kilometrů jihovýchodně od Vranova. Městečku s farním kostelem svatého Víta z první poloviny 13. století dominuje hrad vystavěný ve 12. a 13. století a přestavěný začátkem 20. století. Na hradě sloužícím po několik století k ostraze staré zemské hranice jsou dnes umístěny památky na Maxmiliána Habsburského, bratra císaře Františka Josefa I., který byl jako mexický císař v roce 1867 popraven. Část expozice doplňují sbírky umění starých Mayů, Inků a Aztéků. Hardegg je výchozím bodem turistických cest do rakouského národního parku Thayatal

Vodní nádrž Vranov

Vodní nádrž Vranov byla vybudována v letech 1930 až 1933 za účelem výroby elektrické energie, regulace přívalových vod, vodárenského využití i rekreace. Na její stavbě se podílelo asi 3000 lidí. Zatímco kámen byl těžen přímo v oblasti dnešní Švýcarské zátoky, plastický beton se přivážel po železnici do obce Šumná a odtud po úzkokolejné dráze až ke stavbě. Do provozu byla přehrada uvedena v roce 1934. Této rozsáhlé stavbě musela ustoupit pouze původní obec Bítov. Místní elektrárna je vybavena třemi Francisovými turbínami a každá z nich má výkon 5,4 MW. Betonová hráz gravitačního typu se nachází asi 1 km od centra Vranova nad Dyjí a na délku měří přibližně 290 m.

U dalších míst, která jsme navštívili jsme se kvůli rozsahu článku omezili pouze na uvedení jejich internetových odkazů.

Frejštejn (zříc. hradu), Cornštej (zříc. hradu), Bítov (hrad), Vranov (zámek), Hardegg (hrad), Železná opona (muzeum), Národní park Podyjí, Malovaný sklep (Šatov), Vodní nádrž Vranov, Vodní nádrž Nové mlýny,

Hodnocení článku:

Průměrná známka: 2.00
Počet hlasů: 10
Přečteno: 17607x

Galerie fotografií:

 

• 1
• 2
• 3
• 4
• Další