stubair ALPEN

23. ledna 2008

Stubaiské Alpy se rozkládají na území Itálie a Rakouska a patří do východní části Alp. Nejvyšší horou je Zuckerhüt ( Cukrový klobouk) 3507 m. n. m.

Stubaiské Alpy byly místem mé letošní dovolené. Začala sice velice hekticky, když jsme těsně před odjezdem zjistili,že se nám zasekla přihrádka v autě v níž jsme měli veškeré doklady a pasy. Tím se náš odjezd posunul o hodinu a půl...

Fotogalerie

...další cesta probíhala v klidu a pořádku až do té doby, než jsme dorazili do Fulpmestu, kde bylo naše cílové místo. Na parkovišti jsme zjistili, že naše zdržení na začátku způsobilo že poslední lanovka, která nás může vyvézt až nahoru jede za pět minut a to nemáme šanci zvládnout. Smířeni s tím, že budeme šlapat zhruba patnáct set metrů převýšení "po svejch", přebalujeme batohy a přebytečné věci necháváme v autech. Sklesle odcházíme z parkoviště a míříme k lanovce a zkoušíme přesvědčit paní prodavačku, aby nás ještě pustila na lanovku a vyvezla nás nahoru.
Zprvu jsme se setkali s razantní odpovědí nein , ale nenechali jsme se odbýt a tak nás nakonec vyvezli a ještě nám dali množstevní slevu. Šťastní, že nemusíme šlapat, jsme naskákali do kabinek od lanovky a frčeli směrem vzhůru na Krinnenk opfen, kde jsme snědli poslední zásoby od maminek a nastoupili na vysokohorskou cestu Stubairen Hohenweg. Jelikož už se den chýlil ke konci, moc jsme toho neušli a brzy našli místo ke spaní u jednoho jezírka s krásným výhledem na celé hory.
Druhý den jsme se traverzem okolo Starkenburgen Hüte dostali kousek za Franc Senn Hüte. U Franc Senn Hüte nás chytl lehký deštík a to nám umožnilo krásný pohled na pestře vybarvenou duhu. A s tímto pohledem jsme usínali kousek za chatou. Třetí den byl jeden z nejnáročnějších. Čekala nás cesta přes malé sedýlko k Neue Regensburger Hüte a pěkná štreka na 3084 metrů vysokou horu Östl. Knoten. Poté, co jsme tuto horu zdolali, jsme si postavili stany a šli spokojeně spinkat.. Ráno jsme se probrali do krásného dne. Před námi bylo sedlo vysoké 2881 m n. m. Cesta k tomuto sedlu vede přes rozbouřenou řeku, při jejímž zdolávání mi uklouzla noha na kameni a já v ní skončila. Takže má další cesta byla dost nepříjemná, páč sem měla v botách přinejmenším rybník, né-li přehradu. Cesta dále pokračovala suťovým polem přímo vzhůru, nakonec pár metrů pomocí ocelových lan a už jsme byli v sedýlku. Poté, co jsme opustili sedlo, se nám začalo kazit počasí, v jednom sedýlku se ještě sice umoudřilo a ukázalo nám krásný výhled, ale to bylo naposled, kdy jsme na naší výpravě viděli sluníčko. Stany jsme rozbili u Mutterberger See za velké mlhy a deště. Ještě nás čekalo koupání za deště v plesu, pak večeře, dlouhý večer ve stanu a spánek.
Ráno nebylo počasí o nic lepší, tak jsme se rozhodli sejít k Dresdner Hüte a pak úplně dolů na autobus. Autobusem k autům a hurá domů. Cesta nazpět se bohužel neobešla bez potíží, ale ty byly dost zanedbatelné. Moje dovolená byla velmi krásná, ale dost krátká. Stubaiské Alpy patří mezi jedny z nejhezčích hor,které jsem navštívila.
/Hanka/