Školní výlet: Karavana-tým

26. dubna 2008

Toto je příběh lidí, kteří se 22.4.2008 (nebo spíš někdy okolo roku 1000 našeho letopočtu) vydali na cestu z Evropy až do vzdálené Číny.

Bylo pozdní odpoledne a co nevidět měla začít bitva. Skupina sedmnácti dobrodruhů potkala záhadného poutníka v kapuci a udělala tu chybu (nebo měla to štěstí), že si poslechla jeho vyprávění. Poutníkovo vyprávění začínalo temně. "Ležel u cesty a umíral. Vypadal velice podivně. Jeho šaty nemohly být ušity nikde u nás a jeho vyhasínající oči byly podivně šikmé. Z jeho posledních slov, která pronesl lámanou latinou, jsem pochopil, že je to posel a že byl okraden o něco velmi důležitého. Okradený posel z dálného východu?" Zpočátku se skupina dobrodruhů stavěla k celé záležitosti nepřátelsky. Těch, kteří poslouchali poslovo vyprávění bylo málo, ale stačilo to. Všichni ví, že se nedávno krajem prohnala válka a zbyly po ní tlupy vojáků bez pána. Ti bloudili zemí, kradli a loupili, neštítili se vůbec ničeho, protože jejich mysl otupilo válečné šílenství. Jedna z těchto tlup sídlila nedaleko a když si dáte dvě a dvě dohromady, je jasné, kde věc mrtvého posla z východu hledat. Teď už nikdo neváhal.

Skupina dobrodruhů vytáhla do boje proti loupeživým vojákům a k prvnímu kroku dobrodružné cesty už nebylo daleko. Ukradeným předmětem byl pergamen se vzkazem psaným neviditelným inkoustem. Po podrobném přezkoumání jsme zjistili, že se jedná o pozvánku do království východu a co víc, podle všeho byla napsána rukou samotného krále. Ještě ale nebylo zcela jasné, zda je náš výklad poselství správný a proto se konala velká věštba, která všechno potvrdila a náš král nás slavnostně vyzval, abychom na pozvání odpověděli. Tak vznikl Karavana-tým a vybaven zlatem, vyrazil na první část cesty. Ta vedla po moři, ale ještě při cestě do přístavu jsme museli svést tuhý boj s tajným cechem vrahů, který si říkal "Přístavní krysy" a zlato od krále tak málem putovalo do kapes zlodějů ještě dřív, než jsme vypluli. Co bylo dál? Týdny na palubě lodi, bez potravin a pitné vody. Cesta indickým ztraceným městem s podivnýmy souboji siláků, průchod pavoučím lesem a konečná fáze pochodu skalnatou náhorní plošinou. Ta byla nebezpečná i úchvatná zároveň, jelikož jsme se stali svědky gigantické války pravých čínských draků, která málem ukončila i náš příběh, nebýt hrozivé bouřky, která vyhnala dračí velitele z jejich doupat a následný konečný souboj velkou dračí válku nelítostně ukončil a karavana se vydala dál za čekajícím králem země východu. A právě tady také končí všechny naše zprávy o cestě na východ. Jaké byly daší osudy Karavana-týmu? Zahynuli uprostřed neznámé divočiny? Možná. Ale možná, že došli až ke králi, usadili se v té dálné zemi a žili tam šťastně až do konce života. Anebo ještě mnoho let cestovali a objevovali další a další kraje tohoto tajuplného světa. Ať už to bylo, jak chtělo, jsem rád, že jsem mohl jít alespoň část té dobrodružné cesty s nimi. Protože kolik lidí může říct, že bylo v Karavana-týmu? Kromě mě jenom sedmnáct.