Reportáž ze zimního táboru SNOWBOSS je na světě !!!

16. února 2009

Přinášíme Vám exluzivní reportáž ze zimního 5-ti denního táboru SNOWBOSS, konaného v termínu 9.-13. února v našem zimním středisku RELAXA v Jeseníkách. Tyto zimní tábory běží již od začátku února a budou až do půlky března. Máme ještě volná místa !!!. Nyní je na Relaxe již 70cm sněhu, takže obavy z nedostatku tu opravdu nemáme.

Fotogalerie

Zimní tábor nám měl začít v pondělí 9.2.2009, nicméně někteří táborníci přijeli již v neděli večer, aby se seznámili s Relaxou a k jejich údivu zjistili, že v neděli pršelo a že se sněhem to vypadá dosti bledě. To jsme však viděli i my a věřte-nevěřte, trávili jsme mnoho času s obličeji přilepenými na oknech a s modlitbou na rtech, toužebně očekávajíc první bílou vločku. Díky příjezdu prvních účastníků se počet modlících se o něco zvýšil a za pár dní nastala celkem pořádná sněhová kalamita.

V pondělí ráno přijíždí zbytek táborníků, kteří se ubytují a odpoledne jdeme na svah okouknout terén. Se svým "nářadíčkem" se přesuneme pod blízkou sjezdovku, abychom předvedli své umění. Rozdělujeme se do družstev, hlavním kritériem proběhlého rozřazení je samozřejmě to, co máme na nohou, nakonec se ustálují dvě družstva, družstvo lyžařů pod které spadají Aleš a Adam a družstvo snowboardistů, kam patří Eliška, Peťa, Vojta, Bára, Leňa, Maky a od úterka i Janča. Lyžaři jdou vesele lyžovat, ovšem pro snowboardisty začíná boj o život, protože je potřeba naučit se jezdit na vleku a to pokud možno po nohou a ne po jiných částech těla. Ti kteří to již umí mají tu výhodu, že byli uštřeni neustálého šlapání do kopce a nebožákům, kteří vláčeli svá těla a prkna neustále nahoru, aby pak rychle po zadku sjeli dolů, můžou z vleku jen zamávat. Velkým překvapením pro Leňu s Vojtou bylo, když dostali každý jednu lyžařskou hůlku s tím, že od teď budou na svých prknech jezdit s hůlkou až do odvolání..... Každopádně, všichni přežili a bylo rozhodnuto, že další den se do souboje s vlekem pustí všichni společně.

V úterý se do boje se zemskou přitažlivostí pustili všichni dohromady. Jak lyžaři, tak snowboarďáci byli nuceni dělat spousty cviků, při kterých občas vypadali dosti vtipně až šíleně. Málokterý návštěvník sjezdovky odolal pokušení zastavit a otočit se, aby se podíval na dlouhou řadu dětí jedoucích za sebou a konající velice podivné pohyby.Samozřejmě, že se nám všechny tyto legrácky hodily pro další pokračování ve výcviku. Kolem 12. hodiny jsme skončili, abychom se obědem posilnili a vydali se vyzkoušet, co dokážeme s kity....Popravdě jsme toho moc nedokázali a to z důvodu toho, že začlo doopravdy hustě chumelit a čím více sněžilo, tím méně foukalo a šance na vzlétnutí draka pomalu, ale jistě, utichaly. Jestli měla někdy rychlost větru zápornou hodnotu, tak právě v toto úterý....Abychom si odpoledne trochu zpestřili, sbalili jsme kity a vydali se pěšky zpět k Relaxe.Nebylo to sice vůbec daleko, ale ledová vrstva pod popraškem sněhu nás nabádala k velké opatrnosti, abychom náhodu špatně nešlápli a z lyžařského tábora se nestal tábor plavecký...Večer se odehrály hry a alou na kutě, nabírat síly na náročnou středu.

Středeční den byl dnem stráveným na svahu od rána až do večera. Kdo chtěl, mohl si ráno půjčit snowblady a vyzkoušet si zase něco jiného, tím se nám trochu proházely počty, ale odpoledne bylo všechno zase v normálu a pokračovalo se ve vylepšování jídních technik, což znamenalo další záplavu všelijakých cviků a vychytávek. Po čtvrté hodině odpolední toho měli všichni tak akorát dost, bylo to velmi namáhavé a tak jsme nekonečně dlouho vláčeli svá rozbolavělá těla a minimálně dvoutunová prkna a lyže k autu,vzdálenému asi 100 metrů.....Večerní program se odehrával v pokoji, kde jsme se všichni sešli, abychom trochu potrápili své mozky při přemýšlení, vymýšlení, vzpomínání a bádání nad slovy, věcmi a čísly.

Ve čtvrtek ráno jsme se rozdělili na poloviny, jedna půlka zůstala ve středisku a oddávala se kreativní tvorbě, kdy kreslila Yettiho, druhá se shromáždila venku,aby zjistila, že ty velké černé ploutve jsou vlastně sněžnice a že s nimi teď půjde na návštěvu nedalekého lesa. Vybaveni pro jistotu GPSkou se vydali jedinou správnou cestou, aby později zjistili, že to asi až tak správná cesta nebude a že bude potřeba probít se skrze lesní porost a zahájit obrat-směr Relaxa. Dobrodružství to bylo bezpochyby veliké, poněvadž sklon svahu, který bylo potřeba sejít byl dle odhadu účastníků něco málo pod 90°. Po krátkém probíjení se menšími sněhovými převějemi se návrat zdařil a mohla nastoupit druhá skupina. Ta, aby náhodou o něco nepřišla, se vydala rovnou po stopách skupiny předchozí, aby se na vrcholu výše zmíněného svahu zastavila a začla litovat toho, že se raději neporadila s navigací. Po několika pádech, kdy dotyčný šel a šel a najednou zjistil, že už hodnou chvíli jde bez sněžnice, jsme se dostali opět do střediska, aby každý zhodnotil, zda je lepší na sněžnicích nebo v portrétování Sněžného muže.Odpoledne jsme se vydali na náš již dobře známý svah, abychom ze sebe dostali i ty poslední zbytky energie, které v nás po sněžnicovém dobrodružství ještě vůbec zbyly. Jako by toho nebylo málo, večer následovala diskotéka, kde se každý snažil rozpohybovat své unavené tělo a předvést jakýkoliv taneční výkon, aniž by se musel příliš pohybovat.

V pátek se ráno vyrazilo na svah, na poslední lyžovačku, tam se zkoušelo a opakovalo vlastně všechno, co se během tábora naučilo. Po obědě již bylo na čase pomýšlet na návrat do svých domovů a proto nastala velká panika při hledání svých věcí a při vyklízení pokojů. Nakonec byl sraz v televizce, kde proběhlo zhodnocení celého tábora, rozloučení, přání pěkné cesty a už se začali sjíždět rodiče, aby si své ratolesti rozvezli do všech koutů republiky...........