istan.cz letní tábory 2026, školní výlety, akce na víkend, teambuilding

e-mail interview s Danou

Dano, pojďme to vzít pěkně od začátku. Pokud mě paměť neklame, tak poprvé jsme se potkali v Třebíči na autobusovém nádraží den před začátkem tábora. Předtím jsme komunikovali úplně stejně jako teď. Psali jsme e-maily. Přiznám se, že jsem tehdy litoval svého přikývnutí na nápad divadelního tábora. Jaké byly tehdy tvoje pocity?
Překvapilo mě, že na tom nádraží vůbec jsem!

Ještě během prvních několika dní jsem si myslel, že každou chvíli vypukne boj mezi světem STANu a světem DAMU. Co si pamatuješ z těch prvních dní?
Spoustu pobíhajících dětí v zeleném, krásné záchodky a neskutečno hvězd.

Možná se oba shodneme na tom, že duší celé akce jsme nebyli ani tak my, jako spíš ta banda neuvěřitelných lidí, která se na divadelňák přihlásila a přijela. Vzpomínám si, jak jsme několik hodin po jejich příjezdu všichni seděli na louce a týrali je představovacím cvičením, jehož cílem bylo zaprvé zjistit něco o sobě navzájem a zadruhé otestovat paměťové schopnosti našich nových táborníků. Jakým dojmem na tebe tehdy zapůsobili?
Obdivovala jsem jejich výdrž a pokoru k tomuhle cvičení. Mně se začaly kroutit nohy dřív než jim.

Asi tě nepřekvapí, že jsem vás, během akce bedlivě pozoroval. Co překvapilo mě, bylo, jak zkušeně jste dokázali uvádět vámi i mnou připravený program. Jaké jsou tvoje zkušenosti s prací s dětmi?
Komunikace s nima mi nedělala žádné potíže, i když zkušenosti nemám. Musím přiznat, že spíše krotily děti mě!

Kromě divadelní práce jsme se věnovali také outdoorovým aktivitám. Která z těch na druhém místě zmíněných "specialit" tě nejvíc pobavila?
Ten váš drát nad rybníkem, uáááá!

Myslíš si, že existuje něco jako "herecký talent"? Objevila jsi talent u někoho z táborových dětí?
Jistě existuje, ale já sama netuším, jestli ho dokážu poznat. Nevím ani to, jak bychom se k takovému talentu měli chovat, aby pěkně rostl!

Teď úplně brutálně filosofická otázka. Je divadlo pro nenormální šílence nebo je to něco, co by mělo být součástí všech lidských životů?
Divadlo dělají jedině šílenci...

Žijeme v multimediální společnosti. Vyrůstáme mezi obrazovkami počítačů, televizí, mobilních telefonů. Denně jsme obklopeni audiovizuálními výtvory. Je divadlo na živo, na pódiu, vymírající fenomén?
No počkej to snad ne, co bych dělala jinýho?

Co tě naposledy vylekalo a co naopak uklidnilo?
Ztratila jsem klíče a klid nepřichází, protože je nemůžu najít.

Nakonec ještě zpátky k divadelnímu táboru. Musím říct, že pro mě to nakonec byl jeden z nejlepších týdnů léta. Když jsem chystal dvd s filmy, videoklipem a fotoprezentací, občas jsem se přistihl jak zírám někam za monitor a před očima mám záběry, které nikdo nestihl natočit a nejradši bych se vrátil v čase... a dotočil to. Jak na divadelňák vzpomínáš ty?
Lidi z tohohle tábora mi hodně přinesli. Jsem ráda, že ještě existují děti, které nezajímá jenom coca-cola, i když já se jí také tu a tam napiju!...

Díky! /Michal/

Hodnocení článku:

Průměrná známka: 1.09
Počet hlasů: 11
Přečteno: 1250x