Drsný život jemné ženy v zemi Stronghold

4. srpna 2009

Jak by asi vypadaly zápisky z deníku sličné, něžné panny, šlechtičny a dědičky královského trůnu, kdyby byla po deset dní vydána napospas životu uvnitř tvrze, kde jen drsná a neotesaná cháska svým vlastním životem žije, kde pážata a panoši učí se rytíři státi, kde téměř neutuchající prolévání krve ve jménu cti a svobody je na denním pořádku....Jak tyto nelidské útrapy snáší stvoření křehké, jež princeznou zváno bývá, odhaleno vám nyní je, kdy svěřována skutečnost je bez příkras a jen pravda vylíčena jest, neb jen pravda nejčistší v zemi Stronghold své místo má....

Ctěný papírový příteli, rozhodla jsem se, že si budu psát a zaznamenávat všechny zajímavé události, které se tu během deseti dní udějí. Ježto jsem němá, nemohu si o tom s nikým pohovořiti.....

Zápis I- lůza se hrne

Již nadešel okamžik slavný, do naší tvrze se začaly hrnouti spousty malých i větších poddaných, zmateně běhají sem a tam, až se mi dělají mžitky před očima. Většina z nich fůru velkou beztvarých ranců táhne, nevím, co tam můžou mít, nikde nevidím žádné truhlice s šaty řádně srovnanými, nikdo nepřijel ani na vlastním koni ani v doprovodu družiny. Některé dámy přijely s hromadou mužů na jednom velmi obrněném oři, pche, neví, co se sluší, lůza sprostá... Jakmile se jich nashromáždil dostatečný počet, aby přes hluk jejich hovoru nešlo slyšeti troubení lovců na honu, začalo rozdělování

komnat. Jako divá zvěř se hrnuli, aby těly svými vyzkoušeli pohodlnost jejich lože, však ne příliš dlouho drahocenný čas takto marnili, po chvíli svoláni byli, by rozřazení do velkovévodství se konalo. Následně odebrali se dle stáří svého, by se vzájemně seznámili a jména svá s tituly k zapsání poskytli. Všude plno jich je, teď právě svou zbroj ke kontrole předkládají, aby jejich vlastní zbraní zdravotní újmu sami neutrpěli, však při pohledu na ně pocit mám, že u některých by byla spíše třeba kontrola rukou, aby nebezpečí plně zažehnáno bylo.

Zápis II- první chyba kardinála

Před chvílí došel posel s listem od kardinála:

***

"Je to týden, vaše svátosti, co král zemřel a já, jako zástupce církve svaté, jsem správu nad Ardeonem, Domenem, Azazelonem a Rubionem převzal. Po žních zvýším daně pro církev svatou, a vydám zákony, které moc církve v těchto královstvích upevní"

***

Nene, daně vůbec zmíněny být neměly a už vůbec ne v souvislostech s církví svatou, vždyť to stádo darmožroutů,by člověka ještě do hrobu tyčí tlačilo, vidíce za jeho smrtí jediný zlatý valoun.

Zápis III- zákony jsou od toho, aby se porušovaly

Nyní se lůza učí rytířskosti, však nevím, zda valný výsledek to míti bude, stačí chvíli pozorovat jejich počínání a jediné výstižné přirovnání je, že jeden by spíš s účinkem větším házel hrách na zeď, jedno ještě mě napadá, však v něm samice od vepře, jimž vrhány jsou perly nazmar vystupují, proto jej jakožto žena z urozeného rodu vysloviti nemohu (pomineme-li jinou skutečnost, že díky své němotě ani kdybych nakrásně chtěla, tak nevyslovím..) Hle, zákony nové zjevily se v naší hodovní síni:

***

"By se lůza nemohla vůli panstva vzpěčovati, a ohrožovati výběrčího daně, jež pro svatý stolec jest určena, jakož i jiné služebníky církve, zakazuje se jakýkoliv obchod se zbraněmi chladnými, jejich pašování…"

***

Co tedy ty nebožáky napadlo jako první? Ano, hned odběhli do lesíka přilehlého, kde štíty s vervou pašovati se jali. Do zajetí však někteří prosťáčci padli a nyní na ortel svůj, sedíce bok po boku kata, čekají….Ach můj bože, zrovna katovi holomci jazyk jednomu rouhači z úst jeho nevymáchaných vytrhli- až krve jako při porážce stáda dobytka všude teklo a stříkalo- by už nikdy rouhati se nemohl.

Zápis IV- obludy, zrůdy a jiná havěť lovena bude

"Zakazuješ se veškerenstvo nečistých konání, magie a čarodějnictví, jedů a lektvarů vaření, intrik strojení, knih svatých zneuctění pro čachry nečisté a cizích nečistých božstev pohanských vzývání, symbolů ďábla a všehož, čím se pyšní, uctívání"

***

Nečistého konání je v tvrzi více než dost, škoda jen, že nějakou čarodějnici doposud polapiti se nezdařilo- onu ohavnou bytost, po nocích obcující s kozly, s velkou bradavicí a spíží plnou jedů a lektvarů. Však zatím jedinou ohavnou bytostí v okolí se jeví kardinál, jeho pronikavý pohled pátrající po nejmenším náznaku vzpoury proti němu i církvi svaté…Jen ať si pátrá, zatím jeho oko nic nespatří, však bude-li jeho počínající útlak pokračovat, bude brzy on souzen na lavici trestanců, na kterou se nyní dívá shůry,na kterou i žebráci plivat smějí, jen dočkejte času, Eminence…..

Zápis V- opevnění na spadnutí

"Povoluje se Domenu, Rubionu, Azazelonu a Ardeonu, aby své tvrze mohli hradbami obehnat, a tak svoje bohatství, statky i lid chránit"

***

Ranní stavba pevností v mysli mé vyvolala vzpomínku na pohádku, jež jsem kdysi slýchávala a to o třech vepřících, jež si příbytky své stavěli a to tak nekvalitně, že vlk pouhým fouknutím se zemí je srovnal, s pevnostmi poddaných by však ani tolik námahy míti nemusel, neboť jediný zlý pohled jejich směrem by na nich účinek těžké jízdy měl.Však před chvílí byly využity k jedné sprosté zábavě…Jen špinaví psi se mohou bavit tím, že vzájemně vypalují si pevnosti křehké jako panenky z porcelánu. Však sami sebe až do nebe předvedli, když zmateni po bitevním poli běhali, tvrdíce, že jejich pevnosti již dávno popelem lehly, pevně o tom přesvědčeni. Příliš pozdě přišlo zjištění, že tou dobou byly tvrze ještě bez jediného zásahu pochodní….

Noční poslání, co nejtišeji se přiblížit k rozžatým světlům vprostřed ztemnělého lesa, neživým a nemrtvým se přitom vyhnouti a zde pečeť svou otisknouti, někteří pojali dle hesla husitů:Hrrr na ně, kdy tichost jejich počínání byla srovnatelná snad jen s válečnou vřavou uprostřed té bitvy nejkrvavější, kdy sten umírajících proniká až do morku kostí.

Zápis VI- noc, kdy strach ze spojenců převládl nad strachem z nepřátel

Dne včerejšího času na zápis nebylo, neboť velká noční mise odvolala celé osazenstvo tvrze Březové, by polovice z nich šla brániti a vražditi polovici druhou, kteráž to měla v úmyslu a v poslání dopraviti mě ke starému mnichu senilnímu, neboť někdo prozradil jim, že jedině on a jeho zrůdná tvář a ještě zrůdnější charakter mohou přebít hrůzu, jež mi jazyk mlčenlivostí svázala a opět mi navrátit řeč, abych svěřila pážatům a panošům tajemství, jež vskutku v ničem jim nepomohlo, nicméně se projevilo, že mezi poddanými se skrývá několik nezničitelných ocelových stvůr, neboť ani pátý zásah zbraní pro ně nebyl dostatečným pokynem k jejich skonu.

Zápis VII- obránit, zabránit, nebránit…

Zde mé poselství:

***

"Dne zítřejšího pergamen vám prozradí, že král přirozenou smrtí nezemřel, nýbrž někdo, kdo po jeho moci zatoužil, jeho život předčasně jedem ukončil"

***

Chvíle strachu, které jsem prožila se nedají srovnat ani s natahováním na skřipci, lámáním v kole, případně čímkoliv jiným, mým obráncům zjevně někdo nevysvětlil znění pravé slova BRÁNIT, neznamenalo to bránit mi v pohybu ani bránit mi v šancích na přežití, jaké štěstí můj doprovod měl, že tou dobou ještě němá jsem byla, mým nitrem totiž hněv, vztek a nenávist otřásaly takovou mocí, že každé mé pronešené slovo by se styděl vyslovit i ten nejnuznější ničema.

dalších pocitů mých-zvěčněných se dočkáte, již brzy přijde ten toužebně očekávaný okamžik.....