SIA- poprvé pohromadě

30. srpna 2009

SIA- poprvé pohromadě

Úvodní soustředění se konalo na Relaxe, kam se sjelo 19 studentů a 5 lektorů. Na vlastní kůži jsme si ověřili, že během čtyř dní lze někomu do hlavy vtlouct takové množství informací, že daný jedinec doteď neměl potuchy o kapacitě jeho mozkovny. Je načase vyhnat šváby z hlavy a začít ji zase používat k něčemu užitečnému...

Hádej, kdo jsem!

V sobotu ráno začínal program v 10:00, různé seznamovací hry, icebreakery a podobné, nečeské věci, no, kdo si zapamatoval více jak pět jmen, mohl dopoledne považovat za velice úspěšné:-) Po obědě přišla krize, protože sedět s nacpaným břichem a poslouchat přednášku o lezeckém materiálu, ano, svádělo to k tomu se natáhnout na stůl a dát si pár minutek spánku, jenže rozdíly mezi karabinami byly tak zakamuflované, že udržely vzhůru i ty největší a nejunavenější ospalce. Co však všechny dokonale probralo byly nízké a vysokolanové aktivity. Protože podřimování ve výšce několika metrů si může dovolit opravdu málokdo. No a abychom teorii využili v praxi, tak jsme na sebe začali věšet všechny ty věci, o kterých jsme ještě před dvaceti minutami dokonce i věděli, jak se jmenují... Večer pak, asi abychom toho neměli málo, další přednášky o letních táborech, vedoucích apod. Nějaká teorie k paintballu a airsoftu, no, bylo toho na jeden večer dost. Z výšin lanáče jsme se rychle vrátili na zem a sepisovali si poznámky, abychom se je další den snažili aplikovat v praxi- více, či méně úspěšně:-)

Sukujeme, sukujeme...

Ráno se rozdělujeme na poloviny, jedna odchází slaňovat pomocí různých věciček- pomocí osmy a kyblíku. Druhá polovina se pokouší uvázat nějaké uzly. Inovace jsou i v tomto odvětví horolezectví vítány, ovšem, je vhodné pokud nový model uzlu má vyšší pevnost nebo lepší vlastnosti než uzel předchozí, což se o našich veledílech doopravdy říct nedá... Po prostřídání ještě testujeme, jak bychom zvládli různé týmovky. Až na to, že by jedna skupina vyhodila pomocí bomby (voda v kýblu) nejbližší okolí do povětří, tak nám to i celkem šlo. Po obědě se opět dělíme na poloviny, jedna míří pod stěnu, druhá k trampolíně. Na trampolíně všichni předvádí psí kusy, dokud se jim nezačne oběd v žaludku převracet v rytmu jejich výskoků. To na stěně zase všichni, kdo stojí dole, radí a radí, ale jakmile přijde jejich okamžik a oni zoufale visí na laně a bezmocně rozhazují ručkama, to už mlčí :-) Po střídačce následují další týmové hry, kdy se poslepu snažíme najít tenisák, projít střediskem a trefit dojít k terči na lukostřelbu. Inu, ne vždy platí heslo "risk je zisk" a po několika minutách bloudění po středisku, kdy co chvíli zakopáváte o kameny, palisádu, o nohy toho, kdo jde před vámi, už jste doopravdy vděční, když narazíte do něčeho a můžete s čistým svědomím říct, že jste ještě nikdy neměli z nárazu větší radost, než když jste narazili do toho terče.

Hm, zbraně jsme rozebrali, ale kdo to poskládá?

Druhá hra byla podobně vypečená: tady je dřevěné "áčko", tady lana, tady začátek a tam konec, přemístěte jednoho člověka taháním za lana k cíli, máte na to dvacet minut, no, tak jsme šli na to a po kdejakých útrapách a pádech je i přemístili. Přednášky, videa, rozborky zbraní, střílení z airsoftky, další přednášky.... Lezlo to do nás horem, spodem, ale přece jen lezlo. Součástky zbraní létaly vzduchem-ona asi jen má nějaký smysl, že se pružinka před vytažením kolíku přidrží, no, alespoň už víme, že při střelbě z paintballky nejsou kuličky úplnou nezbytností... A ani nemrkneme a je něco kolem jedenácté, proto si balíme své poznámkové bloky a odcházíme spát, aby se nám hlavičky počtem nabytých informací náhodou nezdvojnásobily. Kdo ze spaní nevázal protisměrný osmičkový uzel, anebo nerozebíral zbraň, jako by dneska vůbec nebyl....

Tak dlouho se leze po Rabštejnu, až se lano přetrhne...

Brzy, sotva jsme vstali, už nás čekal přednáškový blok o organizaci STAN, o práci, o jednání s lidmi, no, bylo toho dost, takže nám to zabralo celé dopoledne. Po obědě jsme vyrazili směr Rabštejnské skály, abychom psychickou únavu doplnili ještě o fyzický kolaps. Někteří to měli i s prohlídkou okolí, neboť se jim nezdařilo na první pokus najít tu správnou cestu, která ke skalám vedla. Přednášky, první pomoc, případná poslední pomoc, videa, no, měli jsme toho plno. Večernímu bazénu tedy málokdo odolal, protože po namáhavém dni bylo potřeba donutit tělo, aby nás vyvleklo alespoň do patra, kde nás čekaly postele.