Alpská expedice je za námi

31. července 2008

Alpská expedice je za námi

Pokud by vám obrázky ve fotogalerii připomínali krajinu z filmu Pán prstenů, nenechte se mýlit. Na fotkách jsou Stubaiské Alpy, místo, kde proběhl letošní první úspěšný expediční tábor. Vraťme se v této reportáži zpět k ještě čerstvým vzpomínkám a zážitkům. Je i inspirací pro vás, kteří si budete vybírat tábor příští rok...

Fotogalerie

Tábor to byl malinkatý, členů expedice bylo všeho všudy 8. Byl to i záměr vedoucích této expedice, Hanky a Jirky, aby první expedice nebyla kdovíjak početná. Ne že by účastníci expedice byli pokusnými králíky, terén byl dopředu dobře zmapován a celá expedice dobře připravena, ale přeci jen jsme chtěli vyzkoušet v prvním roce těchto táborů mnoho a mnoho věcí, než v příštím roce rozjedeme jejich plnou nabídku. Pojďme si však nyní zavzpomínat, jaká byla první alpská expedice...

První den

Den první, sobota večer, stojíme u dolní stanice lanovky v malebném rakouském městečku Fulpmes, cca 25 kilometrů jižně od Innsbrucku, vstupní brány do Stubaiských alp. Prší až to hezké není, a nikomu z nás se do startu příliš nechce. Nu což, nejdříve něco uvaříme a pak něco vymyslíme. A světe div se, jakmile se lžíce ponořila poprvé do ešusu, déšť zmírnil, a když už bylo u ešusu vidět dno, ustal déšť úplně. Rychle balíme provizorní kuchyni, dáváme krosny na záda a vyrážíme. Do kroniky pomyslně píšeme start - lanovka Fulpmes Schlick 2000, nadmořská výška 937 metrů.

Než budeme pokračovat dál, představíme vám naši expedici. Vedoucími jsou Hanka a Jirka, oba ze společnosti STAN - Special team for Adventure in Nature. A pak je tu šest účastníků expedice - Niki, Eva, Láďa, Dan, Honza a Saša.

První den v osm večer tedy startujeme. Zdoláváme po pěkné a pohodlné cestě převýšení cca 400 metrů, a protože je již tma a nám se příliš nechce stavět stany, táboříme u jedné velké chaty pod její převislou střechou.

Druhý den

V neděli se probouzíme do krásného rána a vaříme naši první expediční snídani. Balíme batohy a vyrážíme. Dopolední úkol není vůbec jednoduchý, našim cílem je vystoupat až ke Starkenburger Hütte, která se nachází ve výšce 2237 metrů, čeká nás tedy převýšení rovných 900 metrů. Cestou míjíme chatu GaltAlm, a jen co si na chvíli schodíme batohy, abychom si oddechli, vybíhá z chaty krojovaná ošklivá Rakušanka a vyhání nás pryč, protože (volně přeloženo) z nás prý žádný kšeft nekouká, a vzteká se jako kdyby jsme jí chtěli začít rozebírat její hospodu. Chvíli se na ni nechápavě koukáme, o co jí jde, pak se zvedáme a pokračujeme. Po dvou hodinách stoupání prakticky bez jediného rovného úseku, kde by se dalo na chvíli vydechnout se nad námi v mracích objevuje Starkenburger Hütte. Zde je již mnohem milejší osazenstvo a tak v klidu zabíráme venkovní stůl s nádherným výhledem na okolní vrcholky. A jen co vytáhneme z batohů chleba, paštiky a nezbytný lovečák, mraky se rozplynou a nám se otevírají krásné výhledy. Bohužel však i výhled na následující cestu, která ukazuje strmou stezku do kopce, vysoko kam až oko dohlédne. Po obědě, kdy je čas vyrazit necháváme hlasovat o prodloužení polední přestávky o pět minut. Téměr všichni jsou pro. Pohled na stoupání je tak depresivní, že k hlasování o prodloužení přestávky dojde ještě třikrát...Pomaleji, ale systematicky, urputně a nezadržitelně zdoláváme další převýšení ke SchlickerSee. Z malého sedla nad SchlickerSee je také nádherný výhled, dvě krásná průzračná jezírka pod sedlem lákají k postavení tábora a přenocování. Ale je teprve půl čtvrté, takže nějaký ten kilometr bychom ještě zvládli. Už proto, že následující míle slibují rovinku či pozvolné klesání, což by byla po celém dni příjemná změna. Necháváme opět hlasovat a je rozhodnuto...krásným jezírkům zamáváme a pokračujeme dál. Našim dalším cílem má být Franz Senn Hütte...podle mapy by se to teoreticky dalo stihnout... Již po dvou hodinách svižného pochodu však vidíme, že na mapu se při odhadu času nemůžeme až tak spolehnout, a že naše nožky jsou po celodenním stoupání opravdu hodně unavené. Volíme proto náhradní cíl, tajemnou chatu, o které nemáme žádné informace, jmenuje se Seduck Hoch Alm, a která se nachází o dobrých pět kilometrů blíže, než Franc Senn Hütte. Kde je chata, bude totiž alespoň několik málo čtverečních metrů, které lze s trochou fantazie nazvat rovinou, a na kterých bude možno postavit stany. Tlapky už nás dost bolí, ale chata pořád daleko....Uf, konečně. Procházíme kolem chaty postavené v příkrém kopci, a asi po 200 metrech nacházíme po celém odpoledni první místečko, které poskytuje několik málo rovných míst, tak akorát na karimatku. Nu což, dále hledat nebudeme, utáboříme se zde. Startujeme karimatky, vybalujeme vařiče, a vychutnáváme si nádherný pocit, že dnes už opravdu, ale opravdu dál nejdeme....