Alpská expedice III. díl

5. srpna 2008

Alpská expedice III. díl

Třetí den odpoledne. To co nás čeká nyní, není vůbec nic hezkého. Jednorázové převýšení 700 metrů velmi náročným terénem, po kamenech, které se pod nožkou turisty občas hrozivě kývají. Kdo si myslel, že mu při tomto výstupu bude pořádně horko, toho vyvedl z omylu dvouhodinový déšť, který nás nejen osprchoval, ale těm co neměli pláštěnku i vypral oblečení.

A jako by nám nestačila neustávající studená sprcha z mraků, objevila se na úzké kamenité cestě další překážka, tentokráte živá, velká, tvrdohlavá, s velkou porcí národní hrdosti, prostě kráva, přesvědčená o tom, že úzká cestička je jenom její. Nejdříve jsme se pokoušeli vyjednávat, pak jsme zkoušeli různé finty, které jsme zahlédli buď ve westernovém filmu, nebo u příbuzných z vesnice, jako např. různé plácání po boku, hřbetě...nic nezabralo. Zřejmě jazyková bariéra zapříčinila, že kráva získala dojem, že od ní očekáváme že převezme roli horského průvodce, a tak se vydala naším směrem a naše slavná expedice, vidouce že s krávou nic nezmůže, capkala za ní. Nějak nám ale nesedělo tempo. Kráva nakonec si nakonec naši nespokojenost vzala osobně, a po gestu, které nám zvučným plesknutím o zem dostatečně výmluvně naznačilo co si o nás myslí (taktak jsme uskočili) a které by se dalo volně přeložit slovy "Já se na vás můžu ......" nás se vzteklým bučením nechala projít.

Možná si myslíte, že díky těmto dobrodružstvím nám cesta rychle ubíhala. Ani náhodnou. Sedlo ve 2750 metrech které jsme viděli v neskutečné dálce a hlavně výšce se vůbec nepřibližovalo a terén byl těžší a těžší. Celou cestu jsme se proto utěšovali tím, jak si nahoře v horském sedle užijeme báječnou dlouhou přestávku a jaký tam bude úžasný výhled. A opravdu, jakmile jsme se konečně doplazili nahoru, otevřel se nám nádherný výhled na celé Stubaiské alpy a také na bouřku, která se na nás hnala. Prozíravá Hanka nám dlouhou přestávku rozmluvila, a tak jsme co nejdříve pokračovali v naší cestě, chvíli dokonce po sněhu. Do Regensburger Hütte jsme dobíhali s prvními těžkými kapkami deště. Jakmile se za námi zavřeli dveře, začal pořádný slejvák. Personál nám nosil výtečnou horkou polévku a my byli na chvíli šťastni. "Kde budete spát tuto noc?" ptaly se nás zvědavé servírky. "No přeci pod stanem", odpovídala naše expedice. Při pohledu na to, co se děje venku za okny nás pak personál považoval buď za vtipálky nebo za akční hrdiny. Zaplatili jsme, a čekali na povel. "Teď!" zaznělo v okamžiku, kdy se s přívalového deště stal déšť obyčejný, a my vyrazili úprkem z hospody na nejbližší louku stavět rychle stany. Inu, pro příště již víme, že to chtělo natrénovat předem. V dešti, silném větru a za šera se některým členům expedice podařilo dát výsledné podobě stanu zcela jiný tvar, než jeho výrobce zamýšlel. Dokonce některým zbyla i tyčka. Inu, jak jsme již psali, svět patří inovátorům....

Den čtvrtý

Ráno bylo zcela jiné. Nádherné, slunečné, jako příjemná satisfakce za uplynulý den. Sice nás po ránu obklíčily ovce, ale brzy pochopily, že se svého minitábořiště nevzdáme, povzbuzeni a namachrovaní ze včerejšího vítězného souboje s krávou jsme naše stany uhájili. Na programu čtvrtého dne byl výstup na Osten Knote Spitze, jejíž vrcholek leží ve výšce 3101 metrů. Výstup jsme zahájili kolem půl desáté. První dvě hodinky šlo všechno v pohodě, trávu pomale střídalo kamení a sníh...Rozmary počasí, které jsme poráželi a vychytávali po celou expedici však rozhodly za nás...Pro tentokrát hory a počasí zvítězí a naši milou expedici na Osten Knoten Spitze nepustí. V kamenném údolí před úplně poslední, nejhezčí a nejzajímavější částí výstupu k vrcholku se přihnala bouřka a jako bonus kroupy. Naše expedice schoulená pod pláštěnkami seděla na kamenech, a nechávala se bičovat proudy deště. Za dvacet minut bylo po dešti, ale pohled na oblohu a na namoklé kameny, po kterých jsme měli stoupat dál vedl k jedinému rozumnému rozhodnutí - tentokráte Osten Knoten Spitze zůstane nedobyta, a horám ponecháme v tomto boji jejich vítězství na člověkem. Sestoupali jsme do údolí zpátky k Regensburger Hütte a připravili se na odpolední závěrečný sestup. A jak se říká, to nejlepší nakonec, krajina kterou jsme procházeli odpoledne byla tak krásná, že připomínala panoráma z filmového zpracování Pána prstenu. Expedice se chýlila ke konci, a nám zbývalo večer spořádat všechny zbývající zásoby, takže se večer vařilo a jedlo a vařilo a jedlo a přikusoval lovečák a zase vařilo a jedlo.

Den pátý

Pátý den byl již od rána ve znamení balení stanů a ostatních věcí a přípravy na odjezd....myslím že tato část již není tak zajímavá, navíc se nám z nádherných Stubaiských alp vůbec nechtělo...

Jak to bude dál?

Ano, na závěr našeho povídání o expedici ve Stubaiských alpách se nabízí otázka, jestli tento jedinečný tábor byl pouze osamoceným výkřikem do tmy, nebo jestli bude mít nějaká pokračování či nástupce. A my již nyní něco prozradíme. Za prvé, na podzim chystáme víkendovou akci, a velmi brzo se zde objeví první informace o této třídenní miniexpedici, která nás zavede opět do Rakouska. Další víkendová akce se uskuteční v květnu 2009. A o příštích prázdninách nás toho čeká ještě mnohem víc. V našich stopách, avšak ještě o den delší bude Expedice Stubaiské Alpy II. Druhou akcí bude připravovaná expedice s pracovním názvem XY jejíž místo a název se dozvíte nejpozději ještě letos v říjnu. A dost možná že se objeví ještě mnoho dalších akcí. A to už brzy.

Na samý konec tohoto seriálu o expedici ve Stubaiských Alpách chci poděkovat všem členům První Alpské Expedice za mimořádně skvělou partu, dobré výkony a kamarádství. Velké poděkování patří také naší milé Hance, z které jsem si sice v tomto seriálu dělal trochu legraci, ale ona mi to určitě někdy vrátí, ale bez Hanky a jejích zkušeností s těmito horami by to expedice měla hodně těžké.

Na setkání na dalších akcích se těší Jirka

pod článkem najdete druhou část obsáhlé fotogalerie. S tímto článkem dále souvisejí tyto odkazy: