Alpská expedice II. díl

5. srpna 2008

Alpská expedice II. díl

Kde jsme to minule skončili? Ve spacácích na svahu, asi dvě hodiny před Franz Seen Hütte. Inu, vyplácli jsme se na karimatky a měli celodenního stoupání plné kecky. Ono taky zdolat převýšení 1320 metrů za jediný den není jednoduché. Dlouho se však neválíme a začínáme vařit...

Nikomu se však nechce čekat, než se jídlo uvaří, a tak se jako předkrm podává na kolovačku štangle lovečáku. Hanka rozechvělá z toho, že všichni ostatní už baští, a ona čeká až se to dovaří, udělá pár méně šikovných pohybů, načež ešus letí z vařiče dolů, a alpský kámen ozdobí české těstoviny v omáčce. Všem se to škodolibě dost líbí, až na mně, protože půlka porce měla být má a jelikož kolínka z mechem, trávou a ovčími bobky jíst nehodlám (snad někdy jindy, tentokráte ještě přeci jen takový hlad nemám) musím počkat, jestli bude Hanka obdobně šikovná i při druhém pokusu.

Když už se všichni konečně napapají, začínáme přemýšlet, u jaké chaty jsme se to vlastně zakempovali. Za chvíli vyrážíme na obhlídku. A naše zjištění je velmi příjemné. Chata má totiž velmi milého obyvatele, pravého tyrolského horala, který nám vysvětluje, že u něj v chatě můžeme zadarmo přespat, použít jeho kuchyň, posedět jak dlouho budeme chtít...Když se divíme jeho srdečnosti, vysvětluje nám, že se svojí malou horskou chatou s maličkou hospůdkou si dost vydělá na bohatých němcích, kteří sem chodí a hrají si na horské turisty, ty že oškube velmi rád, ale výpravy jako je naše, na těch nepotřebuje a nechce vydělávat....tolik volný překlad, kdyby byl překlad doslovný, bylo by to jistě čtivější, ale vzhledem k tomu, že pán používal při komentování obtloustlých turistů z Německa dosti specifické výrazy, nebudeme se do doslovného překladu pouštět, a čtenář si jistě sám domyslí.

Přes pohostinnost vlídného muže z hor se rozhodujeme spát venku, obloha vypadá v pohodě, ale dohodli jsme se, že ráno si snídani můžeme uvařit v této chatě. Loučíme se a odcházíme od chaty k našim již nastartovaným karimatkám a spacákům. Končí náročný druhý den...a někteří usínáme. Ti co neusínají hledají příčinu proč spát nemohou. Příčiny jsou různé - někdo se kutálí ze svahu, jiný zjistil že má pod karimatkou kámen, který se ne a ne vytvarovat podle jeho těla...inu, jak si kdo ustele, tak si lehne...

Den třetí

Den třetí...ještě je hluboká noc a mnohým se zdá sen o tom, jak jsou slavnou cestovatelskou celebritou a žijí v záři blesků fotoaparátů. Když se pak podesáté za noc zkutálí z karimatky a otevřou oči, světe div se, to nebyl sen, opět záře blesků! Bohužel ne těch z fotoaparátu. Nejvíc si blesků užívá Hanka. Jako odpovědná vedoucí výpravy místo spánku pozoruje oblohu, a hodinu a půl se rozhoduje, jestli vydá povel rychlého přesunu do dědovy chalupy, nebo jestli silou vůle bouřku zažene....za svítání se pak postupně probouzíme všichni...mnozí poté co sáhnou na svůj zcela mokrý spacák mají obavu, že se v noci asi báli a stalo se jim ze strachu to nejhorší co se může stát a čím se nedá mezi kamarády zrovna pochlubit...óóó jak příjemné je zjištění, že za mokrý spacák může neskutečně vydatná alpská rosa. Lezeme ze spacáků, a za deního světla se divíme, na čem jsme dokázali v noci spát. Nutno říci, že někdo se probouzí i poměrně daleko od své karimatky. Nuže, vzhůru k tyrolskému dědovi na terasu, dáme si snídani.

Každý vaří snidani jinak. Někdo rozmíchává sušené mléko. Nejčastěji Hanka. Budiž jí k dobru, že ne pro sebe, ale pro ostatní. K dobru jí však již není, že omylem používá na rozdělání mléka perlivou vodu. No, perlivé mléko má prostě svoji specifickou chuť. Hanko, děkujeme. Svět patří inovátorům. Ale Hanka není ve svých inovacích sama. Niki a spol. zase dosáhla světového prvenství v hustotě kaše, aneb co vše se dá do ešusu s kaší nasypat. Osobně jsem čekal, kdy tuhle vytuněnou hustou kaši vyklopí na stůl jako bábovičku a dozdobí plátky loveckého salámu...

Ale ať se dostaneme dál. Předsevzetí že ráno vyrážíme co nejdříve, takřka za svítání, se nám skoro daří. Vždyť půl jedenáctá není až taková tragédie :-) . Rychlým tempem postupujeme k Franc Seen Hütte. Chata nacpaná německými kolegy turisty, kteří se zde cpou štrůdlem, párky a šniclem, až se jim dělají boule za ušima. Když přijde řada na nás, poručíme si bochník chleba, a z pomsty za to, že nás vyšel v přepočtu na 140 korun jej na dohled od chaty zlostně rozkrájíme a zbaštíme.